Náš vzájemný zápas třetího kola začal podle domluvy až v 9.30 hod. Tímto ještě jednou děkuji sympatickému náchodskému týmu, jmenovitě Petru Dusbabovi, za pochopení a vstřícnost.
Samotný zápas probíhal ve velmi přátelské atmosféře a měl krátký společenský úvod, když jsem v domácím družstvu přivítal mezi námi dva čerstvé dospěláky – dosud dorostence Martina France a Jana Mrověce, kteří v těchto dnech slaví osmnáctiny. Následně Petr Dusbaba připomenul dvě tradiční akce, které se budou konat v Náchodě - vánoční bleskový turnaj a letní open fide. A pak se už jen hrálo. Dokonce si (pochopitelně mimo zápas) zahráli i dva místní žáci Marcel Nýč a Petr Lelek v několika přátelských partií proti náhradníku hostí Františku Kebortovi. Já se opět ujmul nevděčné role rozhodčího a Bořivoj Otto zase obětavě vařil kávu.
Rychlými remízami skončily partie na prvních dvou šachovnicích – zatímco na té první se tradiční soupeři dokonale znají, na té druhé zase rychle spěchali domů za svými povinnostmi.
Takže asi po hodině hry byl nerozhodný stav 1:1.
Mezitím se ale již postupně rýsovala naše převaha. Na 2:1 zvýšil nadějný Jan Mrověc, který bílými figurami měl velmi bojovnou náladu a ačkoliv „propotil“ hodně času, taktickým obratem dostal svého soupeře do problému již v zahájení. Jeho 13. tah Sf2 byl opravdu skvělý.
Vzápětí skóroval nestárnoucí Josef Schejbal, když zkušeně využil nepatrných pochybení soupeře v zahájení a svoji poziční převahu korunoval ziskem figury – 3:1.
Po asi třech hodinách to byl pro nás příznivý stav.
O něco déle se hrálo na sedmé šachovnici, kde se opakoval vzájemný duel z loňského zápasu. Tentokrát si náchodský hráč dal větší pozor v zahájení a dosáhl černými barvami poměrně vyrovnané pozici. Pak ale dost nepochopitelně obětoval pěšce (podle jeho slov za útok), ovšem Robert Duch byl proti a naopak svou výhodu trvale stupňoval do vítězné koncovky. Po výměně dam bylo již hotovo – 4:1.
Za tohoto stavu se další Láďa Michel spokojil s nabídkou remízy, kterou mu vynucenou kombinací mezitím nabídl Jarda Zaňka. Vzniklá koncovka lehkých figur vypadala na první pohled remízově a nám jistila celkové vítězství – 4,5:1,5.
Nejzajímavější a svým způsobem nejdramatičtější partie se odehrávaly na čtvrté a osmé šachovnici. Obě se už v tuto chvíli hrály „jen“ na skóre. Domácí nováček Martin Franc sice v zahájení vyrovnal hru, pak ale zahrál nepochopitelně 21.- Vxe5? namísto očekávaného 21.- dxe5 a iniciativu převzal zkušenější Leoš Kuchař. Získal figuru, byť za tři pěšce, a zdálo se být rozhodnuto. Jenže … šachové hodiny nejsou na parádu, jak říkají šachoví klasici, a tato známá pravda se opět projevila. Bílý se v časovce zamotal se svými figurami a černý vtipným postupem svých spojených pěšců na královském křídle se náhle dostal do vyhrané koncovky. Uvěznil bílého krále na první řadu a postupem dalšího volného pěšce vytvořil matové hrozby, kterým se nedalo již rozumně čelit. Závěrečné vzetí pěšce na c7 bylo efektní tečkou – 5,5:1,5.
To již také gradovala poslední partie, v níž bojového ducha projevil domácí Karel Soural, který v zahájení dvakrát odmítl nabídku remízy. Přitom to neměl jednoduché, stál sice pevně, ale pasivně. Bílými figurami hrající Petr Dusbaba postavil velmi solidní pozici a udržoval si mírnou poziční výhodu. Vzniklá věžová koncovka byla velice poučná, jak potom ukázaly podrobné rozbory, jenže to už oba hráči se dostali do dramatické časové tísně (cca deset tahů do limitu) a v ní se již nedá tolik vymýšlet. Rozhodly spíše zápasové zkušenosti – 6,5:1,5.
Takže za rok opět na viděnou!

Jaroslav Čáp, kapitán TJ Hronov B